Choď na obsah Choď na menu
 


Testudo Hermanni

25. 4. 2011

 

                           Testudo Hermanni 

 

POPIS: Karapax je oválný, mírně klenutý.

 

Tato želva je velice podobná želvě žlutohnědé, jen je v dospělosti menší.Navíc želva žlutohnědá nemá rozdělený Karapax.

 

ZBARVENÍ: Barva této želvy je jasně žlutá s mnohými černohnědými skvrnami, sem tam nazelenalými skvrnami.

Má o hodně jasnější barvu než Testudo graeca, s jinou si ji splést nemůžete.

 

Rozlišovacím znak: nadocasní štítek, který je rozdělený na dva.


Potrava: Přijímá hlavně rostlinnou potravu - pampelišky, salát, čínské zelí, okurky, rajčata, jetel, jitrocel, jablka apod.Ale i malé kousky masa, ale POZOR!!!! Jen tak jednou za 14 dní, protoze maso, tvaroh, vejce atd.obsahují hodně bílkovin a to způsobuje měknutí krunýře.

 

 

Chov: Je u nás nejčastěji chovanou pozemní želvou. V letním období je vhodný chov ve venkovních výbězích. Je nutné přezimování.

Odchovy jsou pravidelné. Mezi květnem a srpnem naklade samice ve dvou etapách 3-8 vajíček.

Terárium: Velikost chovných zařízení je nutné měnit s přibývajícím věkem a velikostí zvířat.

První dva roky vystačíme s nádrží 40 x 60 x 30 cm pro dva kusy, v dalších letech větší.

Dno pokryjeme kokosovým vláknem, postačují asi 3 cm. Do rohu můžeme nasypat jemný písek nad kterým je ve vzdálenosti asi 15 cm nainstalována výhřevná žárovka. V teráriu by měl být tzv.teplý kout, kde se želvička vyhřívá a na opačné straně chladnější.

V teráriu by měla být mistička na vodu, mistička na vitamínové zrní, nádobka na koupání, kameny nebo kořeny jako překážky, protože želvičky milují překážky a UV zářivka - dodává vitamín D (sluníčko)

Zimování: Zazimování musí proběhnout postupně. Želva se musí vyprázdnit, proto se asi 10-14 dnů před tím nekrmí. Přemisťujeme ji postupně do stále nižší teploty a nakonec ji umístíme v bedničce v prostoru s teplotou 5-7° C. Odzimování probíhá obdobně. Období klidu má trvat 3-4 měsíce.

 

(čerpané z www.zelvicky.estranky.cz)

ŽIVOTOPIS Korytnačka zelenkastá (Testudo hermanni) V južnej Európe sa stretávame s viacerými druhmi korytnačiek. Medzi najznámejšie patrí korytnačka zelenkastá, predtým nesprávne nazývaná grécká, korytnačka žltohnedá (Testudo graeca),pôvodne opísaná z Pyrenejského polostrova. Korytnačka zelenkastá sa živí zelenými výhonkami, plodmi, hmyzom a niekedy aj zdochnutých zvierat. Kedysi boli obdiva tieto druhy veľmy hojné. Ale vďaka chamtivosti a zlej starostlivosťi mnohých,,milovníkov“korytnačiek, ktorí ich húfne zo Stredomoria vyvážajú, sa ich počty neustále zmenšujú. Podľa úradných záznamov sa z Juhoslávie za jediný rok vyviezlo do Nemecka 2 milióny korytnačiek. V severnej Afrike a v Španielsku je už korytnačka žltohnedá na zozname chránených druhov.
 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Zatiaľ nebol vložený žiadny komentár.